Která místnost je volná v úterý v 11?
Otázka, kterou dostanete na chodbě, a důvod, proč je váš rozvrh uspořádán opačně, než aby na ni odpověděl.
Jdete na oběd a někdo vás zastaví.
"Je v úterý v jedenáct hodin něco v Laboratoři 2? Máme tam hostujícího přednášejícího."
Vy to víte. Je to v rozvrhu, který jste vytvořili. Ale nemůžete odpovědět, protože rozvrh je uspořádán podle tříd — třicet mřížek, jedna pro každou skupinu, a Laboratoř 2 se objevuje někde uvnitř každé z nich.
Takže se z toho stane "nechte mě se podívat a já se vám ozvu", a pak následuje prohledávání výtisků nebo skenování třiceti sloupců a počítání místností.
Informace tam je. Jen je zařazená pod špatným nadpisem.
Rozvrhy se vytvářejí jedním způsobem a čtou druhým
To není chyba v tom, jak jste ho vytvořili. Rozvrh je vytvářen po třídách, protože tak jsou vyjádřeny podmínky — tato skupina má tento předmět tolikrát týdně.
Ale konzultuje se podle zdrojů. Která místnost je volná. Který učitel nemá ve třetí hodině výuku. Kdo další učí, když učím já.
Každý tvůrce rozvrhu nakonec udržuje ten druhý pohled ve své hlavě a je jediným člověkem v budově, který dokáže odpovědět.
Otočte mřížku na bok
Místo jedné mřížky na třídu můžete chtít jeden řádek na místnost, s dny a hodinami nahoře. Stejný rozvrh, otočený — nic se nepřepočítává, nic se znovu neřeší, jen je zařazen pod jiným nadpisem.
Laboratoř 2 se stane řádkem. Úterý v jedenáct se stane sloupcem. Odpověď je tam, kde se protínají, a trvá to asi sekundu.
Totéž funguje pro učitele: jeden řádek pro každého, celý jejich týden v jedné řadě. "Kdo je teď volný?" přestane být otázkou, kterou musíte zkoumat.
Je to ještě lepší, když skutečně něco umisťujete
Čtení je ta snadnější polovina. Užitečná část nastává, když držíte hodinu a hledáte, kam ji umístit.
Vezměte hodinu, která potřebuje místnost, a přepněte na pohled místností: mřížka označí, které místnosti jsou v daný den a hodinu skutečně volné — ne jen na pohled volné, ale skutečně volné — a ve které místnosti se hodina právě nachází. Neporovnáváte dvě mřížky v naději. Otázka "kam to může jít?" je zodpovězena na obrazovce, na kterou se již díváte.
Poté ji přetáhněte do řádku, který chcete. Hodina změní místnost. Neotevírali jste formulář, nehledali pole pro místnost ani nepsali název místnosti, který se musí přesně shodovat.
A řekne vám, když děláte chybu
Ruční přesouvání hodin je místo, kde se dobré rozvrhy potichu rozpadají. Vyřešíte problém s přednášejícím a vytvoříte kolizi o dva řádky níže, které si nikdo nevšimne až do úterý.
Takže mřížka kontroluje, jak postupujete. Přesuňte něco do slotu, který nefunguje, a okamžitě to nahlásí — ne až při uložení, ne až při příštím otevření. A cokoli, co se nesmí pohnout, lze zamknout, takže odpověď je "ne" ještě před chybou, nikoli až po ní.
Otázka na chodbě, zodpovězená na chodbě
Nic z toho není nová informace. Každá z těchto odpovědí byla ve vašem souboru .fet už ve chvíli, kdy řešitel skončil. Bylo to jen uspořádáno pro počítač, který to vygeneroval, spíše než pro osobu, která s tím musí žít.
Otočení mřížky na bok nezmění jedinou hodinu. Změní to, kdo může odpovědět na otázku o ní — což je, když jste jediný člověk ve škole, který umí číst rozvrh, většina vaší práce.
"Je v úterý v jedenáct hodin něco v Laboratoři 2?"
Ano. Nebo ne. Asi za sekundu, přímo na chodbě.