Váš rozvrh je hotový. Nyní si ho potřebuje prohlédnout čtyřicet učitelů.
Generování rozvrhu je část, na kterou se všichni připravují, zatímco jeho zveřejnění je to, co vás po zbytek pololetí stojí nejvíce úsilí.
Řešitel je hotov. Omezení jsou splněna. Uložíte soubor .fet a zhruba deset minut máte pocit, že je hotovo.
Poté začíná skutečná práce a tou není tvorba rozvrhu. Je to jeho distribuce.
Čtyřicet učitelů potřebuje svůj vlastní týdenní přehled. Kancelář potřebuje hlavní kopii. Recepce chce vědět, do které místnosti poslat návštěvu. Někdo ho chce na školní web. A nikdo z těchto lidí nemá FET, nebude si ho instalovat a ani by nemusel.
Takže se z toho stávají PDF. Jedno pro každého učitele, pokud jste svědomití, jedno velké, pokud nejste. Vytištěné, rozeslané e-mailem, vyvěšené na nástěnce. A to je v pořádku – až do čtvrtka, kdy se změní místnost.
Nyní je v budově čtyřicet chybných kopií a žádný způsob, jak je stáhnout zpět.
Skutečným problémem není soubor. Jsou to kopie.
Každý export, který pošlete, je větev. V momentě, kdy opustí vaše ruce, přestává sledovat realitu, a přesto se do něj stále nahlíží. Učitel s výtiskem na stole není nepozorný; nemá jak zjistit, že informace zastaraly.
Což znamená, že užitečná otázka nezní "jak to dostanu z FETu?" — to už umíte. Zní: "jak to publikuji tak, aby existovala vždy jen jedna verze?""
To je problém, který FET Explorer řeší. Nahrajete .fet, který váš řešitel vytvořil, a místo exportování čtyřiceti kopií publikujete jeden rozvrh čtyřmi způsoby.
Odkaz, nikoliv příloha
Pošlete odkaz. Dotyčný ho otevře a uvidí rozvrh. Žádný účet, žádná instalace, nic, co by musel potvrzovat.
Existují dva druhy a na rozdílu záleží.
Veřejný odkaz je vždy pouze pro čtení. Není pouze pro čtení výchozím nastavením, není pouze pro čtení, dokud někdo nezmění nastavení — nelze ho přemluvit k ničemu jinému. To je odkaz pro rodiče, pro třídu, pro nástěnku.
Soukromý odkaz nese úroveň a rozsah. "Kdokoli s tímto odkazem může nastavit dostupnost pro Ángela." Takto kolega přispívá, aniž by musel mít účet ve vašem předplatném.
Oba ukazují na stejný rozvrh. Změňte hodinu a každý odkaz již zobrazuje novou verzi, protože nikdy neexistovala žádná kopie, kterou by bylo třeba aktualizovat.
Jedna věc, která lidi překvapuje: vložte svůj vlastní odkaz pro sdílení do prohlížeče
a uvidíte méně, než očekáváte. Přístup je určen odkazem
na prvním místě a vaším účtem na druhém — takže dostanete přesně to, co dostane příjemce.
To je záměr. Je to jediný způsob, jak zkontrolovat, co jste skutečně poslali.
Papír, když je papír správnou odpovědí
Někdy je. Stěna ve sborovně, složka pro inspekci, učitel, který ho prostě preferuje.
Zobrazení pro tisk jsou vytvořena právě pro to — podle učitele, podle místnosti, podle žáků, podle druhu činnosti — spíše než aby šlo o snímek obrazovky. Tisk je stále kopie a stále zastarává. Rozdíl je v tom, že opětovný tisk je jedno kliknutí a vy víte přesně, kde žije aktuální verze.
Obrazovka, která se nikdy nemýlí
Nejlepší odpovědí na otázku "je toto aktuální?" je displej, který nemůže být zastaralý. Dejte dnešní rozvrh na obrazovku u dveří sborovny a sám se obnoví. Nikdo ho netiskne, nikdo ho nenosí, nikdo nemá ten z minulého týdne.
Na vlastním webu školy
Rodiče se dívají na školní web. Rozvrh tam tedy může být vložen, přímo na stránkách školy, jako součást jejího vlastního designu — nikoliv jako odkaz někam, co vypadá jako jiný produkt.
Jeden zdroj, čtyři povrchy
To je celá myšlenka. Soubor .fet je stále zdrojem pravdy a FET je stále to, co ho generuje. Co se mění, je to, že publikování přestává vytvářet větve.
Když se ve čtvrtek změní místnost, změníte ji jednou. Odkazy jsou správné. Obrazovka je správná. Vložený prvek je správný. Jediná věc, kterou je třeba znovu vytisknout, je papír — a vy přesně víte, který papír to je.
Čtyřicet učitelů, jeden rozvrh, žádné stahování z oběhu.